na Blog.cz

Chytrý;nadaný;hodný;milý;krásný;hnědé oči;delší vlasy;vypracované tělo,ale ne přehnaně namakané,prostě akorát;krásný úsměv;gymplák;maturant;19;o 3 roky;hodně vlasů;mladší sourozenci;tanec;to jméno!;narozky ve stejný den jako člen mé rodiny;3 tečky nervozní;stydlivý?;neublížil by;symbol dokonalosti;ochotný pomoci;jiný než ostatní=jedinečný;atd...Tolik společného...

Zosobnění ideálního přítele...Sakra...

Všude kolem mě se vyskytují věci spojené s ním.Náhoda?Myslela jsem si,že ano.Jenže teď už vím,že ne.Tohle už nemůže být náhoda,to by těch náhod bylo trochu moc.A shoda několika náhod už asi není až taková náhoda.Další sakra.

Nikdy dřív mě nikdo nezaujal tak,jako on.Ne sakra,ale "A do pr*ele..."

Jo,asi je to zlé.Jen nevím jak moc...Pravděpodobně hodně.

,,V nouzi poznáš přítele."

Jak inteligentní a životem ponaučený člověk musel být ten,kdo tohle pronesl.

A měl pravdu. Když se nad tím zamyslíte, uvědomíte si, že to tak je. Máte kolem sebe určité lidi, kterým věříte, pro které se někdy obětujete...Myslíte si, že by pro vás udělali totéž. Jenže pak ta daná situace, kdy potřebujete pomoc VY přijde, a najednou zjistíte, že někteří z nich se na vás...prostě vy*rali. Třeba ne všichni...Někteří si vaší ochoty,vstřícnosti,oběti...prostě přátelství váží. A pak vám to oplatí,vrátí...Když potřebujete. To jsou ti skuteční přátelé. Ti,kterých si vážíme a oni nás. Ti,bez kterých by to tu nebylo ono...Ti,kvůli kterým stojí za to žít...:)

Jenže pak je tu i ta skupinka těch, kteří se vydávají za kdoví jaké přátele, ale když se pro ně obětujete, tak si toho skoro ani nevšimnou. A pak když potřebujete pomoc vy...Neví o tom nebo ještě hůř-nechtějí to vědět(takže dělají,že to neví). To nejsou přátelé. Ti nás pouze využívají ve svůj prospěch. Asi bychom si na ně měli dávat pozor...Avšak to není tak jednoduché,když je i přes to všechno máme rádi...

Nepatřím mezi lidi, kteří by těch přátel měli desítky... Spíš naopak...Těch opravdových mám několik. A stačí mi to:)Jenže o to je to horší,když některý z nich zklame...:'(

Ne že by mě někdo z nich zklamal...Byly takové chvíle,kdy jsem se tak cítila,ale vždy se to urovnalo a já si uvědomila,že to bylo opravdu jen chvilkové nedorozumění nebo tak něco.

Jenže...Teď se něco zvrtlo a já nějak nedokážu rozeznat co.Sakra.Doufám,že to bude co nejdřív ok...:(

Jsem vděčná za ty opravdové přátele,které mám...:)

A ještě jeden citát,který je svým významem podobný tomu v úvodu čl.:

Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele.

ON chce být s NÍ.ONA chce být s NÍM...Tak proč SPOLU nejsou?Těžko říct...Z časových důvodů,či je dělí desítky nebo stovky kilometrů?Nebo prostě ani jeden nedokáže udělat ten první krok,bojí se?A přitom jeden druhému tak strašně chybí...Oba se trápí,ale překonat to,a něco pro jejich lásku udělat...Nedokáže ani jeden.Proč?Cokoli by bylo lepší než tohle trápení.Není pak lepší to risknout?...Aspoň zkusit,vždyť může být buď líp a nebo stejně...Jeden druhému schází...Strašně moc.Tak proč si nedokáží pomoct?!...City. Člověk občas doopravdy neví...Doufám,že se dají dohromady...Že si vše uvědomí.Už se na ten jejich smutek nedá dívat...Chci,aby byli štastní...A je jen jeden způsob,jak to dokázat...Překonat ten důvod,proč spolu ještě nejsou,když by oba tak rádi...

Já nevím. Už si nejsem ničím jistá. Myslela jsem si, že něčím ano. Ale zdání klame. V nouzi poznáš přítele. Poznala jsem.

Měla jsem určené některé věci,kterým jsem věřila, o kterých jsem si myslela, že je chci,že ke mě patří. Ale teď?..Nějak se v tom ztrácím. A nevím, jestli je ještě chci. Myslela jsem si, že jsem se našla...Aspoň z části. Jenže teď to zase vidím úplně jinak. Některé názory a priority se během času mění. Ztrácím pojem o tom,co chci. O tom co chci já, natož co chcou ostatní. Sakra.

Nejhorší je,když se člověk snaží, s prominutím, jak debil,ale nakonec je ten nejhorší.Nakonec to schytá ze všech stran. I když je v tom třeba úplně nevinně...Pomáháte někomu,ikdyž tím ublížíte někomu jinému. Pak zas pomůžete jinému,ale ublížíte tím někomu dalšímu. A když se jednou pokusíte pomoct sami sobě,každej vás odsoudí a je naštvanej,že jste mu nedali přednost.Přitom,když jim jindy tu přednost dáte,ani si toho nevšimnou.Berou to jako samozřejmost...Omg,teď to vypadá jako zneužívání!..Někdy to tak je.Ale já věřím,že u nich ne...A o to víc mě to bolí.Sakra...dělám toho tolik pro pohodlí okolí,snažím se je chápat a tak....Tak ku*va proč se nemůžou taky oni pokusit chápat mě?!

Teď...Zrovna TEĎ!...Když bych nejvíc potřebovala jejich podporu!...V nouzi poznáš přítele...

Jakmile člověk uvidí něco,co jej strašně zaujme,fascinuje-nedokáže se od toho odtrhnout.Pořád by se na tu krásu díval.Nedokáže se jí nabažit.Jenže pak vám dojde,že jen dívat se nestačí.Člověk si na to potřebuje sáhnout,ohmatat si to,cítit tu nezaměnitelnou vůni,slyšet ty jedinečné zvuky...

Jdete venku zasněženou krajinou.Před vámi nádherné závěje.Říkáte si,jak to vypadá nádherně.A přitom byste do těch závějí nejraději skočili.Vypadají taaaaak lákavě...Je vám to líto tu nádheru ničit,jenže si prostě nedokážete pomoct..tak vás láká skočit...A takhle je to se vším.Potřebujeme si na věci sáhnout apod...prostě je vnímat všemi smysly.Pouhý pohled sice očím stačí,jenže co zbytek těla?Čím více smysly budeme věci kolem sebe vnímat,tím hlouběji je budeme prožívat.A proto se tedy ptám:Proč se mám "jen"dívat,když můžu vše vnímat ještě intenzivněji?A o to víc si to pak budu pamatovat.

"Zážitek nemusí být dobrý,ale musí být silný,abychom si jej pamatovali."

Tenhle článek se týká všeho.Z části tedy i ho...

(napsáno 20.1.2010)

Přátelství x Láska ?

Člověk by si měl vážit přátel,ale i lásky.Obojí je velice významné.Ale co dělat,když jste s někým velmi dobrý přítel a zjistíte,že jeden z vás by chtěl něco víc?Stojí za to riskovat přátelství kvůli lásce,když to vlastně nemusí vyjít?Ne každý si to zažil,ale i tak to není vyjímečný případ a hodně z nás to zažilo.Myslíte,že pokud se jednomu z vás ta druhá osoba líbí,že byste mu to měli říct,ikdyby to vše změnilo(ať už k lepšímu nebo k horšímu)?Mě by toho přátelství bylo líto.Ale vemte to z té druhé stránky-stejně by to pak nebylo ono,když by jeden z nich chtěl něco víc,protože by se trápil,jelikož by mu "jen"přátelství nestačilo.Ale pokud to daná osoba riskne a vyjde to...musí to být krásný pocit.Ale pokud to nevyjde,je to šílený.A nejvíc pak toho člověka mrzí,že už se změnilo i to kamarádství.Vlastně to není lehké ani pro jednoho-jeden se musí rozhodnout,zda to risknout a říct to té druhé osobě,a druhá osoba se pak musí rozhodnout,zda chce lásku nebo ne.A teď se rozhodujte že?...

Joo...i já si to zažila.Ze strany toho,komu bylo řečený,že ten druhej by chtěl víc.Já byla ten,kdo se musel rozhodnout jestli kamarádství nebo láska.Něco mě k němu táhlo.Dokonale jsme si rozumněli,krásně se mi s ním povídalo a psalo.A bylo rozhodnuto.Následující období několika měsíců bylo krásné.Bylo tam plno chyb,já vím (a nejen já),ale i tak jsem byla šťastná.Pak se ale několik věcí změnilo.Ano,tenkrát z přátelství byla láska...a teď?Ani jedno.A co s tím zmůžu?Asi nic.V některých směrech je to škoda.Jenže takovej je život a musí jít dál.:)Zase tak moc mě to netrápí...Nemůže,nesmí.

Spíš jsem nad tím začala přemýšlet,protože podobnou situaci teď řeší dva moji kamarádi(teda kamarád a kamarádka xD)Přímo podobnou ne,ale prostě na základně jejich vztahu jsem začala uvažovat tak jak jsem výš napsala...Na jednu stranu jim závidím.Je to pěkný.Na druhou ale vůbec. Ovšem tam nejde jen o tohle.Ale né...přeju jim to.Pokud to vyjde, je to vážně krásný...

Myslíte si,že člověk může promarnit svoji životní příležitost?Čekat na něco ,a když to konečně přijde,propásnout to?Někdo si říká,že to snad ani nejde.Ale ono to zřejmě jde.Někoho to pak může mrzet a nejrači by si za to naliskal,protože nepostřehli,že to byla životní šance.Jenže jsou i tací,kteří tu šanci měli a věděli o ní,ale z nějakého důvodu-kvůli sobě či někomu jinému,ji nevyužili.Avšak-těmhle to nevadí.Hřeje je ten krásný pocit,že to neudělali právě kvůli oné věci.A pak si uvědomí,že to byla ta životní šance.Že to nebyla ta zdánlivá,pomyslná šance,ale že tou šancí bylo,jak se rozhodnou,jestli pochopí,že to není o tom,čekat na příležitost a dělat vše pro ni,ale dělat vše pro své blízké,pro to potěšení z jejich radostných tváří.Tohle jsou ti,kteří využili své životní příležitosti,ikdyž se jí vlastně vzdali.Krása toho je však v tom,že oni jsou šťastní.Díky tomu vědí,kde je jejich místo a na co že to celý život čekali.Těm bychom mohli i závidět.Horší to ale mají ti,kteří svoji šanci měli,ale nevyužili ji,protože na to prostě neměli.Mysleli si,že bude lepší když ji nechají být.Jenže jakmile šance odešla,uvědomili si,že to vůbec není lepší.A co teď?Teď,když víte,že ta šance už by také nemusela přijít.Má cenu si pořád vyčítat,že jste ji nevyužili?Asi ne.Ale jak chcete žít s pocitem,že jste propásli to,na co jste celý život čekali?S tím pocitem,že jste byli tak blbí a nevyužili toho?Ano,dá se s tím žít,jenže těžko.A ať byste se snažili,jak byste chtěli,jednou za čas by vám to na mysl vyplavalo,protože v hloubi duše ta lítost nad tím zůstane.Ale stále je tu ještě víra a naděje.Můžete věřit a doufat a ono se to třeba vrátí.Třeba...

"Propásnout životní příležitost je jako propásnout poslední díl oblíbeného seriálu.Jenže oblíbený seriál můžete najít a shlédnout,ale kde chcete sehnat propásnutou životní příležitost?"

Nejhorší je,že člověk už nemůže zpět.Jakmile se jednou nějak rozhodl,už to nemůže změnit.(Myslím ta zásadní rozhodnutí.O rozhodnutích typu:"Mám si dnes udělat na svačinu rohlík s máslem a sýrem nebo rohlík s máslem a marmeládou"jsem na mysli opravdu neměla xD).Už není cesty zpět...Kniha našeho života se píše sama a snadno,jenže je napsána nesmazatelným inkoustem.Tužkou,na kterou neexistuje guma ani zmizík.Tahle tužka je jako temperka-můžete ji překrýt jinou temperkou,jenže stopy po té předešlé tam zůstanou.A v životě je to právě tak-ať zažijete cokoliv,na co budete chtít zapomenout,můžete začít "nový život",žít jinak...prostě dělat,že se to nestalo.Ale jak už jsem tu předtím psala-v hloubi duše o tom budete vědět.Tam to bude.A čas od času vás to bohužel dožene.To "novým životem"nesmažete-jen překryjete.Právě jako 2 temperky...

Ne že bych nevěděla co dál...Já se jen nemůžu rozhodnout co dál.Chtěla jsem ho...strašně moc.A ještě chci.Jenže ona taky.Museli jsme se rozhodnout.Ale vzdejte se něčeho,jako je tady to.(teoreticky...vždyť ho ani jedna nemáme..)..ááá!♥Navrhovala jsem pár řešení,ona taky.Nakonec mi jsem řekla,že opravdu nevím.A ona že ví.A nechala mi ho.Byla to ta nejvelkorysejší (nebo jak se to píše xD)věc,kterou pro mě kdy kdo udělal.(jasně,bylo jich víc,ale v jiných směrech a mín..no prostě jiné).Nevím,jestli to udělala kvůli mě,nebo jestli si jen nevěřila nebo prostě usoudila,že to nemá cenu,či je za tím něco jiného,možná špatného pro mě.Opravdu nevím,ale i tak to od ní bylo opravdu hezké a i kdyby mi to s ním nevyšlo(což je také pravděpodobné),nezapomenu jí to.Poznala jsem,že je to osoba s velkým srdcem a nezaslouží si,aby se k ní někdo choval hnusně.Ubližte jí a já vás zliskám!Tahle osoba je prostě moc hodná a vyjímečná.A právě proto,co pro mě udělala,nevím,jestli na to přistoupit.Jasně,usnadní mi to,a dvě na jednoho je asi opravdu blbost.Ale takovou laskavost jí nemám jak vynahradit!...Asi proto,by mi nevadilo,kdyby jsme to zkusili obě a dál by se uvidělo.Ale je to blbost,já vím...A usnadnila mi to,strašně moc.A moc jí děkuju.Hodně to pro mě znamená.DĚKUJU!♥jsi úžasná osůbka a jsem ráda že jsem tě poznala!:)..A vážím si tě:-*..Přistoupím na to,ale co ona?Je to od ní strašně hezký!...Takže teď už bych v tom byla sama...Zvláštní...Na tom,že jsme na to byly dvě,bylo i pár výhod.Byla pro mě někým,kdo přesně chápal,jak se cítím atd...protože cítila to samé,když jej viděla.A teď,když to přijmu?(což už jsem víceméně udělala,protože ona od svého rozhodnutí asi neodstoupí:D)...Už v tom jsem sama.Sólo!Jedu na vlastní pěst.Je to snazší,když jsem na něj jen já(teoreticky..kdoví kolik jich ještě může být xD),ale zároveň to má i pár nevýhod.Nebudu se mít nad ním s kým rozplývat(opět čistě teoreticky..xD) a také když to bude trapas,budu v tom sama xD.Ale pokud je takový,jak se o něm říká,mohlo by to vyjít.Neztrácím naději.Jen nevím jak přesně na to.xDJestli to vyjde,budu jí neskutečně vděčná.A jestli ne,stejně budu vědět,co pro mě udělala.Tak nějak mi připadne,že už je to spíš takové buď a nebo.Vyjde to nebo ne.Risk je prý zisk.Jenže já myslím že ne vždy.Ale risknu to.Nevím ještě přesně jak,ale nějak určitě xD...Přinejhorším to budu muset těch pár měsíců vydržet a pak budu mít klid xD...Ale né..Já doufám že to vyjde.Protože...takhle hluboko jsem v tom ještě nebyla.Takhle mě ještě nikdo nezaujal...Jen nevím,jak přesně se do toho pustit,abych nezasáhla určité faktory xD.No uvidíme...Věřím a doufám.Třeba to vyjde.A když ne,tak se nedá nic dělat...Snaha byla...:)...A zpátky k ní:opravdu jí moc děkuju:-*a vážím si toho♥

Rozhodování...volba dalšího směru naší cesty.Rozhodujeme se pořád...Jak já to nesnáším!Jsem nerozhodný typ člověka,tak asi chápete co to pro mě je se nad něčím rozhodnout...Jasně,taková ta drobná rozhodnutí,ta nepodstatná,mi problém nedělají...Ale horší je to s těmi většími...Dokázala bych o tom řečnit(psát)hodně dlouho,ale vzhledem k nedostatku času,přejdu rovnou k věci,o které chci psát xD..

Zažili jste někdy ten pocit,že jste prostě věděli,že něco je špatně,že jste se takhle rozhodnout neměli?Já si to občas říkám,ale pořádně jsem to zažila jen jednou...to jsem úplně cítila,že takhle to vážně být nemá....Ale to taky není to co sem chtěla xD

Takže k věci..

Občas chci lidem něco říct.Ale říkám si,jestli mi to stojí za to a jestli chci,aby to věděli a jestli mi to vlastně pomůže...Někdy ano,někdy ne...Nedávno jsem jednomu člověku něco řekla.Sice jsem mu to mohla říci dřív,jenže něco mi říkalo,že ne...že zatím ne.Až pak jednou jsem mu to prostě řekla...Už ani nevím proč,co mě k tomu vedlo...Věděla jsem,že toho možná budu litovat,ale zároveň jsem věděla,že budu ráda a že budu mít dobrý pocit z toho,že jsem mu to řekla,že jsem mu to netajila.A opravdu...bylo to v pohodě a tak.Jenže potom se to nějak začalo hrotit,daný člověk mne vždy upozornil...Bylo to od něj sice pěkné,ale mohl to udělat trochu normálním způsobem!To mě lehce naštvalo...Ale přešla jsem to,přece nebudu řešit takové drobnosti.Chtěla jsem to říct těm dalším,protože již něco tušili.Ale chtěla jsem to udělat sama...Až sama budu chtít,a sama se pro to rozhodnu.Ovšem daný člověk mne předběhl...Bylo to od něj sice pěkné,a já se nechci stranit nebo něco tajit,ale opravdu jsem to chtěla říct sama a danému člověku jsem to neřekla proto,aby to hned letěl říct někomu dalšímu.Mohl se aspon zeptat.Nyní je vše trochu jinak,v pohodě,ale zároven vůbec.Už to není jako dřív a myslím že ani nebude...Více jindy,protože už fakt chci jít a nechce se mi přemýšlet,jelikož můj mozek poslední dobou musí přemejšlet až moc a už se mu tam pletou i jiné věci,ze kterých se milá autorka,tedy já,asi také brzo vypíše....

Je strašné,když se těšíte,až někomu něco řeknete a když mu to řeknete,zjistíte,že už to dávno ví.../To mě napadlo,jak nad tím tak přemýšlím,ale netýká se to toho předešlého odstavce!!/

Napsala bych o posledních dnech..myslím v takové té normální všední řeči,ale ted už se mi vážně nechce,takže smůla:( xD...mějte se krásně,bájo:)

Tak vás zdravím,v novém roce:)..přeju hodně štěstí,zdraví,lásky,spolehlivých přátel a hlavně at se vám daří:).

Zase jsem se přes tejden neozvala,ale po pravdě:ani mi to nevadí xD...Bylo toho tolik,že na blog nějak nebyl čas.Každý den se prostě něco dělo,Silvestr byl..jiný,zvláštní,obyčejný,ale i tak jedinečný a užila jsem si ho:)akorát po těch všech možnejch kravinách co jsem dělala,po tom ječení,smíchu atd...mě trochu víc bolí v krku a mám rýmu..takže jsem trochu víc nachlazená:DBolí mě záda,břicho,hlava,v krku,mám rýmu,ale i tak jsem šťastná...Rok 2008 a 2009 byli takové ..nejlepší..bylo tam sice dost horších chvilek,ale zároven i dost těch úžasných..prostě rokem 2008 to začalo a rokem 2009 se to (vy)stupňovalo...No a mě jako jiný roky přepadlo takové to uvažování,vzpomínání..co jsem zažila a tak..a bylo mi líto ten rok opustit,páč byl vlastně nádhernej!..a přede mnou je ta velká neznámá,co mi přinese rok 2010...Říká se "jak na nový rok,tak po celý rok"...já včerejšek,spolu se svojí sestřenicí,proležela..doslova proválela u televize a v posteli..prostě vstali jsme někdy kolem 10,nebo tak nějak,pak v půl 12 byl oběd,potom jsme si lehli a četli v jednom časopise takové ty "neuvěřitelné" příběhy(nadpřirozeno a takové)no když jsme dočetli,tak jsme prostě leželi,odpočívali...dlooouho xDpak jsme si šli dolů pro jídlo a kempli jsme to do ložnice k televizi (kolem 3)a bylo tam myslím Natočto,nějakej film a pak ještě Fanfán Tulipán,který sice nebyl špatný,ale měli jsme u toho takové poznámky v tom smyslu,že si o sobě až moc myslí xDno a pak už šla sestřenka dom...takže jsem ji šla vyprovodit,jako vždycky,což byl náš asi jedinej pořádnej pohyb za celej den:D..jak jsem šla zpátky tak jsme se najednou cítila šťastná..jasně-jsem nemocná,za 2 dny do školy atd...ale prostě...najednou jsem měla pocit,že ten rok 2010 bude dobrej,že všechno bude dobré!..prostě jsem nic neřešila,bylo mi fajn!:)Teda ale celej den jenom proválet u televize a v posteli...a to ještě jen tak,ne kvůli té nemoci...to už jsem dlouho nezažila a úplně jsem zapomněla jaká je to paráda!...Někdy zopakuju xD

..ted se mi nák přetrhla nit...asi budu končit xD..čeká mě nějaké to učení,ale nechce se mi:(...a zejtra budu slavit narozky:)...mějte se krásně,já se zase ozvu:)

Tak vám přeju šťastné a veselé Vánoce,rodinnou pohodu,krásné chvíle,plno dárků pod stromečkem a ať se vám splní všechna přání!:)krásný Štědrý den přeje-kdo jinej než-×°Co-Co°×:)

Zítra je Štědrej den.(já vím-dobrej postřeh xD)Mně to stále nějak nedochází.Jindy,dřív jsem byla natěšená,nemohla se dočkat.A teď?Nic...Ano,vím,Vánoce,Vánoce,Vánoce...Vím o nich,těším/těšila jsem/se na ně,ale asi mi plně nedochází to co dřív...Asi jsem vyrostla a vnímám to jinak.Vyprchala ze mě taková ta natěšenost a nedočkavost.Dřív jsme chodili na Št.d.do kina,aby nám to rychleji utíkalo a po kině jsme se těšili,že ještě pár hodin a budeme večeřet a pak rozbalovat dárky.A teď?...Nedočkavost ani natěšenost necítím.Jasně,těším se na ty pěkné společné chvíle,ale už prostě pro mě ty dárky a tak není to hlavní...celkově prostě už ty Vánoce vnímám jinak.Dřív jsem je milovala.Teď je také miluju,ale jinak...Nechci říkat že dospěleji...To zní hrozně nadneseně,hnusně,nepřirozeně...Prostě už to nevnímám jako tenkrát.Jako v dětství,které mi asi z části chybí.Z části!(jak co no..)Letos-snad poprvý za celou tu dobu-se těším až dám svým blízkým dárek.Ne až já dostanu dárek od nich(teda na to se těším taky,ale ne tolik jako -->),ale až dostanou oni dárek ode mne.Letos jsem s tím,co jsem pro ně koupila,spokojená. A těším se až jim udělám radost.Myslím,že to je taková známka nějaké dobré vlastnosti.Což je asi dobře.

Najednou mi to více dává smysl a plně si uvědomuju,že se to všechno mění.Jsem dospělejší-hlavně v myšlení.Ostatně i tady na blogu je to vidět.Ty dřívější články a tkové...to byla katastrofa!(neříkám,že teď to nějakou úroveň má,ale rozhodně jsem s tím spokojenější,než s tím,jak o čem jsem psala tenkrát).Psávala jsem pořád o tom samým.Jak se mám,co dělám+pár zážitků.TeĎ se zde o tom spíše jenom zmíním a hlavně se na blogu vypisuju z takových těch proudů myšlenek,co mě napadají.Asi jsem prostě psychicky dospělejší(bože to zní fakt hrozně!),více si uvědomuju pravé momenty života,cíle a já nvm co ještě...Prostě takové ty vážnější věci.Hodně věcí beru se srandou(někdy možná až moc věcí xD),ale zároven už přemejšlím o vážnějších věcech...na vyšší úrovni....ANO!to je ONO!NA VYŠŠÍ ÚROVNI...to je ten správný výraz..dospělejší v myšlení..ne-e..prostě moje myšlenkové proudy jsou na vyšší úrovni...na úrovni týkajících se života,smrti,lásky,školy/práce,psychiky....prostě zasahují více do hloubky...

Možná teď působím trochu divně,nostalgicky či já nvm jak,ale myslím,že ve skutečnosti to tak není.Jsem šťastná,spokojená...(v rámci možností samozřejmě)A máme tu Vánoce!Tak je vnímejte tak,jak vám život a myšlení(xD)umožňuje,užijte si je-jsou to svátky klidu a míru,..a lásky.Zítřek si užijte,ať vám ježíšek nadělí co nejvíc dárků pod stromeček(podle zásluh xD)a ať nic nezkazí rodinnou pohodu(která u nás asi bude všelijaká...) a hlavně ať se vám zítra vše prostě vydaří:)